Ukázka 1 (začátek knihy):
Je mnoho lidí, kteří by rádi slyšeli něco o soukromém rodinném životě presidenta Masaryka.
Řeknu napřed, že soukromý a rodinný život Masarykův byl poněkud jiný, nežli bývá v našich inteligentních českých rodinách. Říkává se u nás, že žena je kněžkou domácnosti. To znamená asi tolik, že muž pracuje za dne v úřadě nebo v obchodě, kdežto o děti a domácnost se stará žena; že večer muž odchází do kavárny nebo do hostince, aby po denní práci okřál i poveselil se ve společnosti, bavě se s přáteli, čta noviny, nebo hraje v karty, kdežto kněžka v domácnosti uspává děti, připravuje jejich ranní vstávání do školy a zbývá-li jí přece nějaká volná chvíle, něco si přečte, něco plete, zašívá a baví se jinou ruční prací.
Tak u Masaryků nebývalo. Byla nejen kněžka, nýbrž i kněz domácnosti. Žena, bylo přesvědčení paní Masarykové, jež přejal i Masaryk, žena nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu. Oba mají hledat zákony boží a je uskutečňovat. Jeden takový zákon byla rodina.
Je třeba znáti poněkud život paní Charlotty Masarykové a vědět, jak se Masaryk a Charlotta Garriguová seznámili a zasnoubili, aby bylo dobře rozuměno co chci dále vyprávět. Roku 1877 studoval Tomáš Masaryk v Lipsku a lipský rok je v životě Masarykově velmi významný. Byl to rok vědy a lásky. V lipských vrstvách vědeckých se značně rozšířil rozhled Masarykův, soudíme-li jen podle jmen osob, s nimiž se stýkal. V Lipsku se Masaryk zamiloval. Bydlil se svým svěřencem v pensionátě, v němž se seznámil se slečnou Charlottou Garriguovou z Brooklina. Ona tam přijela navštívit majitelku pensionátu a jejich dcery, u nichž žila před tím, když po dva roky studovala na lipské konservatoři hudby. Než se slečna Charlotta vrátila do Ameriky, Tomáš Masaryk se s ní zasnoubil. Láska mezi nimi se vyvinula, když čtli spolu napřed Byrona a potom Milla o Poddanství žen a Buckleovy Dějiny civilisace v Anglii, Masaryk chtěl se na docenta původně habilitovat v Lipsku, ale překazila to nemoc, jež ho v Lipsku stihla.
Ukázka 2 (závěr knihy):
President Masaryk, který by byl zasluhoval ve svém stáří, aby byl obklíčen nejšťastnějším rodinným životem a obsypán květy a zelenými ratolestmi, vedl a vede od návratu do vlasti život v pravdě osamělý a smutný. Když vyplnil své povinnosti úřední, pohyboval se v bytě svém sám. Osvěžením bývala mu mezi prací vyjížďka na koni. Po večeři zasedal k témuž psacímu stolu, u něhož ve dne vyřizoval Státní akta a četl knihy domácí i cizojazyčné, neboť chtěl být ve všem orientován a u tohoto stolu pracoval na svých spisech. Jen když byl v Lánech nebo Topolčiankách, nalézal trochu zábavy ve společnosti pozvaných hostí. V Lánech mu hrob paní Charlotty připomíná bývalé rodinné štěstí. Zaznamenal dvakrát její jméno ve Světové revoluci. Když vypravuje o odjezdu z Ameriky, praví: „Milou náhodou jsem vyplul (z Ameriky 1918) v den ženiných narozenin; slavili jsme je s naší Olgou potichu, obvyklým počtem růží a vzpomínkami — vzpomínkami ne, myšlení a cítění dvou sobě blízkých duší, když jsou prostorem odloučeny, je něco jiného, než vzpomínání … Žádná slovní definice by nevystihla, co o hloubce a kráse svého manželství zahalil zde Masaryk do tří teček. A co vše připomíná mu nyní ten prostý hrob na lánském hřbitůvku.